Nebyla to obvyklá zpráva. Mezi běžnými zprávami typu "co takhle pivo" či mrťavkami "jdeme lejt" se vyjímala jako kominík v nemocnici. Zprávu tuto poslal Matěj alias Pachollini a zestručněna do čtyř slov zněla takto: "vydejme se na hory".
Nu proč by ne, řeklo sedm z nás, my máme Brdy rádi. Přečtivše však zprávu podrobněji, zůstali jsem ponecháni sami sobě zcela zaskočeni. Zpráva totiž oznamovala: "Alpy jsou náš cíl". Naše námitky, že nemajíce kosmických skafandrů, nemůžeme se této expedice zúčastnit, byly Pacholliniho prohlášením "se svými slušivými šusťákovými Dreamovkami si vystačíte, co komu chybí to mu zapůjčím a kyslík nechte na mně" záhy rozptýleny.
25. září 2008 jsme tedy vyrazili do chráněné krajinné oblasti Totes Gebirge. To v češtině znamená "Mrtvé hory". Tato Rakouská kamenná poušť s převažujícím vápencem nám, Brdským odkojencům, nabídnula obtížný terén, čistý vzduch a neuvěřitelné ticho.
Mapa:
Zvětšit mapu
Ticho, to byla ta hlavní dominanta Totes Gebirge. Ticho prostupujici do morku kostí, ticho umlčující mobilní telefony. S každým nádechem a výdechem nám ubývalo starostí, bolestí, myšlenek a sil. Čtvrteční lacinou rozjařenost jsme nechali v Totes Gebirge a domů si přivezli nedělní hluboké inspirativní ticho.
Matěji, díky za organizaci téhle bezvadné akce. Jano, Jarku, Lukáši, Filipe, Honzo a Davide, díky za vaši společnost. Zase někdy ahoj na horách.
Den první.
Matěj: Organizace takto náročné expedice se neobejde bez sofistikované techniky.
Neskrývaná Filipova radost z dobytí "prvního severního pólu".
Alpy v černobílém.
Téměř společné foto.
Den druhý. Po několika hodinách konečně signál. Podle dorazivších zpráv jsme soudili, že milí příbuzní v Čechách se již uchylují k uctívání našich památek.
Vojenský dezertér Lukáš se k nám přidal nevíme jak, nevíme kdy.
Výstup sněhem a mlhou.
Rinnerkogel: 2012 metrů nad mořem.
Schovi 2.0.
Vynikající kuchyně, večeře za € 1.35...
Máme na výběr: pivo nebo sprcha s teplou vodou? Obojí za € 3.5. Ale my na peníze nekoukáme.
Den třetí: konečně máme jasno.
Pohled zpátky.
Pozitivní vliv na stav našich duší byl v prvních minutách mezi civilizací z našich tváří nepřehlédnutelně patrný. Nenechte se ale mýlit, Jana se na nás usmívala po všechny tři dny.
