Jako nováček v Ataxu jsem dostal za úkol napsat taky něco na blog - a protože se na počátku prosince konaly v Praze dvě zajímavé konference, kterých se Ataxo účastnilo, můžete si o nich níže něco přečíst. Můj první článek byl tak dlouhý, že jsme ho nakonec museli rozdělit na dva - první se tedy týká konference 15E15 a druhý je o TEDx.
I když se 15E15 ptala řečníků i účastníků: "Proč rizika?" s podtitulem "Konference o nejistotě, strachu a rizicích současného světa" a TEDx Prague měla jako motto "Ideas worth spreading", obě akce toho měly mnoho společného. A nebyl to jen Josef Šlerka, šéf vývoje Ataxo Interactive, coby jeden z řečníků.
Začněme tedy společnými rysy. Přísné časové limity pro prezentace (15 a 18 minut) nutily přednášející k vyhnout se "vatě" a jít přímo k věci. Netradiční témata i výběr pozvaných osobností - a byly to skutečně osobnosti - přivedl paradoxně dost podobný typ publika - ačkoliv výrazně vyšší vstupné na TEDx bylo důvodem, proč oproti 15E15 ubylo studentů a přibylo manažerů a zástupců velkých firem. Obě akce jste mohli také sledovat živě na Twitteru - pod hashtagy #15e15 a #tedxprg. V obou případech byla samozřejmostí i kvalitní stránka na Facebooku: 15e15 a TEDx Prague.
Oč tedy vlastně šlo?
V obou případech o zajímavá a netradičně pojatá témata, která měla cíl inspirovat, donutit přemýšlet. Volnost ve volbě tématu i formě zpracování byla téměř bezbřehá. První konference deníku E15 měla téma "Proč rizika?" a konala se 3.12. v Berlingově sálu Národní technické knihovny (která mimochodem sama o sobě stojí za návštěvu). Připravovali ji Miloš Čermák, Petr Koubský a Adam Javůrek.
Čeho se tedy bát?
Tomáš Rosa z Raiffeisen bank je expertem na kryptologii a velmi názorně upozorňoval na přehlížená rizika RFID čipů - dokázal je vysvětlit na konkrétních příkladech i široké veřejnosti, která se v problematice jinak vůbec neorientuje. Nejen paranoikům tak lze jen doporučit návštěvu jeho osobní stránky, kde se zájemce může dozvědět spoustu věcí na téma bezpečnosti.
Případ Ivana Gabala byl dobrým důkazem, proč je v obdobných situacích prezentace přínosem - mluvil zpatra a pro publikum dost nesrozumitelně přeskakoval mezi vícero tématy (všudypřítomnost korupce, problém s integrací romské menšiny nebo tendence médií zjednodušením zkreslovat složité a komplexní problémy). Patřil mezi v reálném čase nejhůře hodnocené řečníky, i když nakousnutá témata patří rozhodně mezi palčivé problémy současné české společnosti.
Josef Šlerka, tedy "náš" zástupce, na Twitter psal, že se trochu bojí on-line lynče, nicméně jeho netradiční pohled na rizika sociálních sítí zaujal - možná také proto, že se vešel do pouhých 9 minut. Co jej děsí? Stylizace nás všech do sociálně akceptovaných rolí - návrat kalvínské "veřejné morálky", která chce "odstranit záclony, protože správný křesťan se nemá za co stydět". Odolejte doslovnosti a zkuste si sami uvědomit, jaký vliv na vás má při psaní statusu na Facebook podvědomá pochybnost: kolik "To se mi líbí" tahle moje myšlenka / zážitek / postřeh získá? I neřesti pak dostávají společenské "posvěcení" - "Včera jsem se strašně ožral a dnes mám hroznou kocovinu" - Toto se líbí 10 lidem… Přečtěte si Čeho se bát v sociálních sítích?
Na kolika obdobných konferencích potkáte horského vůdce? Na 15E15 se představil Viktor Kořízek a mezi záběry zasněžených štítů postupně probíhal popis příprav, výstupu i sestupu - a také zkušeností člověka, který zodpovídá zejména za bezpečnost všech ostatních. Tragická tečka na konci byla pak myslím užitečným připomenutím, že bychom k živlům a přírodě měli přistupovat s pokorou.
Jarda Bengl pracuje na projektu Google Maps a tak jistě mnozí očekávali jako téma obavy z Velkého bratra Googlu - ale dočkali se jednak propagační vsuvky na nově zařazená česká města se Street View (Češi se pozorování nebojí - mnozí si naopak přáli být na Street View zachyceni, jako účastníci festivalu Fantasie v Chotěboři) a pak fotek z dovolené po USA. Možná tak více lidem utkvěly v paměti problémy s připojením počítače prezentujícího, což je nejspíš evergreen, který nesmí na žádné IT konferenci chybět.
Ivana Pekárková mi v paměti příliš neutkvěla - snad že její vykládání o šíleném řidiči nemělo vtipnou pointu a povídání o tom, že imigranti v Anglii neřeší krize z pohledu desetiletí, ale deseti minut - to mě nějak minulo.
Řadu návštěvníků nejvíce nadchla Dana Drábová, i když přesvědčení odpůrci atomu by asi zrovna nejásali. Precizně odzdrojovaná prezentace začala lakonickým: konec legrace. Obáváme se podstatných věcí? Kromě docela známých srovnání (kdy cestování autem je výrazně rizikovější než létání) došlo hlavně na rizika v různých odvětvích energetiky - kdy jaderná je podle prezentovaných zdrojů jedna z nejbezpečnějších / nejméně škodivých jak v běžném provozu tak s ohledem na havárie.
Ivan Adamovič byl možná i pro něj trochu překvapivě v programu uveden jako kulturní kritik, ale mluvil o apokalyptických vizích - tak konejšivým hlasem, že netrvala-li by prezentace 15, ale 30 minut, uspal by celé auditorium spolehlivěji než Ovčí babička.
Zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartůšek se nemohl zúčastnit, ale poslal svůj příspěvek Energetická rizika, který přečetl Petr Koubský - nebyl nijak optimistický: problém je, že se máme moc dobře a tak vůbec nedáváme pozor...
Osobně se mi nejvíce líbil závěrečný experiment - malíř (ale také bloger) Vladimír Kokolia četl svou prezentaci, kterou ve velmi strohé typografické úpravě zároveň promítal za sebou na zeď. Žijeme život? Co děláme, jestli ho nežijeme? Jak je to s "já"? Na příkladu ze severské ságy Eddy ukazoval, že nejhorší, čeho se můžeme bát, je, že se odnaučíme bát - ten pocit, že se nám vlastně nemůže nic stát, protože proti všem nástrahám se lze pojistit, může být Baldrovou shoubou… Najdete u něj na blogu - Hrozba.
Celkové poselství z 15E15? Bojme se, ale nepanikařme :)
Tolik tedy k povedenému experimentu E15 - a můžete směle pokračovat k druhé části - o konferenci TEDx.
