Na přednáškách Seznamu na ČVUT je zajímavé, že se opírají o praxi. Takže když 23. 10. Petr Přibyl vykládal o projektovém řízení, nebylo to o tom, jaké jsou metodiky projektového řízení, ale o tom, jak řídí své projekty největší portálová firma na našem trhu.

Jako každý „institut“ také projektové řízení vyrůstá z praxe. Každý z nás přirozeně řídí nějaké projekty. Otázka je, na kolik dokážeme tuto činnost reflektovat, a zda jsem ochotní se poučit. Pokud někdo nepovažuje problematiku projektového řízení za něco, co se ho týká, může si jako projekt představit třeba své manželství. A zatímco u manželství bychom mohli sáhnout po některé z etik či psycho socio a jiných příruček, při řízení firemních projektů se můžeme inspirovat již vytvořenými metodikami. Zajímavé je, že ani jedno většinou neděláme. Neudělal to ani Seznam, a tak odpověď na dotaz, zda v Seznamu požívali či používají nějakou zavedenou metodiku zněla „ne“. A jako stádium číslo jedna na plátně svítil nápis „chaos“.

Lidé jsou zkrátka takoví, že raději chodí svými vlastními cestami. Seznam touto cestou došel k vlastnímu systému projektového řízení, který nyní čítá 12 bodů, od prvního, kdy Iva něco napadne až k poslednímu, kdy je projekt vyhodnocován. Nejvíce mne zaujaly tři body, které asi nejsou ničím novým pod sluncem, ale některé věci může člověk slyšet pořád:

1. Plánovat přiměřeně

Jestliže se pouštím do nějakého projektu, potřebuji plán. Ten plán by však měl být přiměřený. Asi není rozumné si myslet, že za hodinu naplánuji projekt, na kterém se bude pracovat příští půl rok. Na druhou stranu není třeba strávit týden přípravou plánu pro projekt, jehož realizace zabere měsíc. Dobrý plán ušetří spoustu času. Jen nás nesmí stát nepřiměřeně mnoho času. Někdy je prostě lepší se s tím jedním člověkem, kterého řídím, domluvit rovnou :) Přesto však stále platí, že plánovat je třeba.

2. Oponentura

Nikdo, ať je sebegeniálnější, se nevyhne nějaké chybě. Každý může něco přehlédnout, něco mu nesepne. Proto je dobré mít někoho, kdo mne zkontroluje, nebo ho případně napadnou další zajímavé věci. V Seznamu mají oponenturu v rámci jednoho projektu dokonce dvakrát: oponenturu specifikace a oponenturu implementační analýzy (implementační postup, architektura aplikace, projektový plán). Každou oponenturu zpravidla dělá více lidí. Zkrátka se vyplatí přijít na chyby a nedostatky dříve, než se začne s prací. Jinak se nám může stát, že na konci projektu budeme muset celou práci zahodit a začít znovu.

3. Testy

Že je potřeba testovat je jasné. Jen si také musíme uvědomit, že zařízení, na kterém testujeme, nemusí být totožné s uživatelským – IT crowd má většinou speciální mašinky se speciálními prohlížeči a svým vlastním nastavením. Kolikrát jsem už zažil rozhovor typu: „Nefunguje to!“ „Ale já dělám to samé a funguje to!“ „Zkus si vymazat cache…“

Zajímá vás celý obsah přednášky? U Pacholliniho je osnova přednášky Petra Přibyla v bodech.